Storytelling: Od Nymfomanky k Divokým historkám

16. 09. 2014 | Lovebrand

Uvedení nového filmu do kin je trochu jako uvedení nové značky na trh. Je jasné, že film musí vyprávět příběh, jinak bychom v kině nudou okousali všechna čalounění. Stejně by to měla dělat i značka. Mrkněme na kampaně k filmům Nymfomanka a Divoké historky.

Čas od času zajdu na kafe s Honzou Noháčem, který má na starosti uvádění nových filmů distribuční společnosti Aerofilms. Honza přijde s připravenou kampaní a společně ladíme, čím bys se dala kampaň v sociálních médiích ozvláštnit a jak co nejlépe využít právě sociálního potenciálu těchto kanálů.

Pět trumfů Nymfomanky

Takhle jsme konzultovali kampaň k Nymfomance a teď i k filmu Divoké historky, který má premiéru 9. října. Cíl obou kampaní je stejný – dostat diváky do kina. Jenže v každém případě bylo třeba na to jít jinak. Nymfomaka, jako provokativní film občas až fanaticky adorovaného režiséra, byla v roli zavedené značky, která „jen“ přichází s novým produktem či řadou. Zatímco Divoké historky argentinského režiséra, o kterém u nás nikdo neslyšel, jsou v pozici úplného nováčka.

Nymfomanka měla na začátku v kapse pět trumfů.

1. Sexy název.
2. Lars von Trier. Plus tajnosti, které s filmem dělal.
3. Sex jako téma. Vlastně zvrhlý sex, takže o to lépe.
4. Známí herci. Charlotte Gainsbourg a Umu Thurman zná kde kdo.
5. K tomu se přidal ještě skvělý a jasně rozpoznatelný vizuál. Jednak v podobě dvou závorek. A v druhé fázi i plakáty s orgastickými výrazy představitelů.

Proto se mohla propagace plně soustředit na film jako takový, případě na události bezprostředně se filmu týkající. Šlo tedy o klasickou cestu, kdy je komunikace více méně přímá a zaměřená na produkt. Chci říct film.

Může se to stát každému

Nic takového ale Divoké historky nemají, proto je třeba kampaň postavit jinak. Ideálně tedy na příběhu. Film popisuje drobné nespravedlnosti, nad kterými tisíckrát mávneme rukou, ale hrdinům na plátně prostě přetečou nervy. Proto je podtitulem „Nervy můžou rupnout každému“. A tak vznikla stejnojmenná facebooková stránka která bude pracovat právě s všem dobře známým tématem rupání nervů. Chystá se velká celonárodní anketa o tom, kdy a co nás Čechy vytáčí nejvíc. A protože je to kampaň hodně promyšlená, chystá se i spolupráce s blogem 1000 věcí, co me serou. Abychom to shrnuli stručně, jde zkrátka o formu storytellingu.

Když Divoké historky vypráví

Protože je situace podobná, jako když se zavádí nová značka, je storytelling ideálním nástrojem. Vyprávění příběhu funguje hlavně proto, že nám brnkne na tři struny: zkušenost, emoce a jedinečnost.

Kampaň bude hovořit o situacích, kdy lidem rupají nervy. Jednak to všichni známe (zkušenost) a jednak máme zvrhlé potěšení z toho, když vidíme, jak nervy rupnou někomu jinému (emoce). Je to film, kde se dozvíme, že lidé se rozhodnou situaci řešit jinak (jedinečnost), nemávli rukou, ale šli do toho naplno. Plus platí to, že příběhy jednak rádi slyšíme, a jednak se o ně rádi podělíme. Takže je tu i vyšší potenciál pro sdílení.

Nechme se překvapit, jak bude kampaň k filmu Divoké historky fungovat. Já jí věřím. A to jsem málem zapomněla říct – ten film je navíc fakt skvělý!

Tweet